Ladislav Štaidl a Karel Svoboda. Za nákupy se sjížděli do stejného města

Autor: Jan Čížek

Ladislav Štaidl | Foto: TV Prima
Facebook
Twitter
WhatsApp
Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Je to přesně rok, co nás opustil muzikant Ladislav Štaidl. Jeho život byl o nejen spolupráci s Karlem Gottem, ale také o ženách, pro které měl slabost stejně jako jeho soused z Jevan, skladatel Karel Svoboda. Oba dva měli již za totality možnost vycestovat směrem západní hranice a byli vášnivými sběrateli obrazů. Štaidl sbíral například také mince. Nakonec za hranice všedních dnů se vydával i František Janeček.

Oba dva milovali ženy. Byly pro ně životní inspirací, múzou, ale i způsobem života, který k jejich bonvivánství patřilo. A tak nebyla nouze ani o drahé dárky. Karel Svoboda, jak sám vypráví v dokumentu Příběhy slavných byl rád, když mohl za totality zajet na skok do tehdejšího západního Německa. Hned za hranicemi je město Weiden, kde bylo a dodnes je možné nakoupit vše potřebné. To lákalo k nákupům snad všechny, kteří měli valuty a směli na Západ. Později Karel Svoboda pořídil byt v Mnichově, stejně jako Karel Gott, který tam později jezdil rád za odpočinkem.

Karel Svoboda w Foto: Jakub Ludvík

„Když jsem bydlela s rodinou v Německu, tak během jednoho z nákupů u hranic na cestě domů jsme se ve Weidenu náhodně potkali a pozdravili s Láďou Štaidlem. To bylo už tuším kolem roku 1993. Mířil do nějakého obchodu a za ruku si vedl Ivetu Bartošovou. Láďa byl ten, kdo mě přivedl do jejich světa už v roce 1979, znali jsme se velmi dobře, ale naše cesty se v době, kdy jsme žila s rodinou za hranicemi na čas rozešly,“ vzpomíná Alka Hájková, producentka společenských akcí v knize Tanec mezi Mistry.

Ladislav Štaidl | Foto: Česká televize

„Nejenže jsem měla jiné zájmy, ale vlastně nikdy mě soukromí druhých moc nezajímalo a ptát se, co tam dělají, mi přišlo vlezlé. Mezi osobnostmi, které pravidelně tímto směrem jezdili byl i boss šoubyznysu, František Janeček. Potkala jsem ho v v jednom z tamních „Baumarktů“, kde zrovna nakupoval sanitu pro svůj právě budovaný módní salon na Národní třídě v Praze. Se svojí suitou stál u pokladny a platil nemalou částku. Hotově v markách. Perfektní oblek, luxusní boty, značková košile i kravata, způsob mluvy i vytříbená úsporná gesta už naznačovala jeho profesionální preciznost, která se dokonale promítla do organizace a příprav všech projektů, koncertů i muzikálů, které produkoval,“ vypráví své zážitky Hájková a pokračuje:

„Například před Vánoci byly zvykem hned po roce 89 nákupní cesty za hranice. Za pár našetřených marek se nakoupilo pár sladkostí pro děti či vnoučata, a ještě tentýž den návrat domů. Přespání v hotelích bylo pro nás drahé. Bylo hezké vidět v těch obchodech, jak třeba babičky myslí na svá vnoučata a pečlivě vybírají, co by jim tak pro nás z nepřeberného množství atraktivního zboží udělalo radost. A věřím, že tehdy opravdu udělalo. Čokoládové figurky, bonbony, vše dodnes vyšší kvality, než u nás, byly vzácnost. O žádné závratné sumy za nákupy pro ně tehdy nebyla řeč, byly vybírány pečlivě s ohledem na finanční rozpočet, a to během jednodenní cesty autobusem tam a zpět.“

Zdroj: kniha Tanec mezi Mistry | Alka Hájková

16