OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Historie etikety. Seznámit se s ní mohli jen lidé, kteří uměli číst 

Etiketa

Společenská pravidla psaná i nepsaná mají jednoho společného jmenovatele. Etiketu. Ta dnes patří dnes k základním znalostem v oblasti slušného jednání. Kdo se jí v historii řídil, pro koho byla určena a jak vznikla?


Předem je potřeba říci, že slovo etiketa vzniklo ze starofranouzského "estiguer" . Předchůdcem tohoto slova bylo starogermánské "stehen". Význam těchto slov se dá přeložit jako "připevnit" nebo "vyvěsit". Byla to pravidla, která bylo třeba dodržovat u královského dvora a pravděpodobně i v objektech určených pro stráže a vojsko. Vyvěšovala se na zeď a stávala se z nich denní pravidla ("l´estiquet" nebo "l´estiquette). Seznámit se s nimi mohli ovšem pouze lidé, kteří uměli číst.

Etiketa je výrazem mezilidských vztahů. Vytvářela se historií, tradicemi, které zahrnují psaná i nepsaná pravidla společenkého chování. Původ etikety vyjadřuje odvislost, úctu, bázeň před tím, jemuž se prokazuje. Dobré mravy tedy kultivovali vztahy mezi lidmi. Tehdy se jimi řídili ale pouze ti nejvzdělanější, nejbohatší společenské vrstvy. Také určovali přesnou hierarchii, která jasně, která jasně určovala, kdo smí zaujmout místo vedle panovníka a kdo si musí sednout dál. Také pořadí při zdravení bylo přesně stanovené a muselo se dodržovat. Byl dodržován přísný a jasně stanovený diplomatický protokol ,který vznikl v době Vídeňského kongresu v letech 1813-15 a od té doby se nezměnil.
Pravidla byla přísná podle toho, jaká hierarchie právě vládla ve společnosti.

Nositelkou nejvybranějších mravů byla dvorská šlechta. Díky úpadku šlechty se pravidla společenského chování začala uvolňovat a pronikla do širších společenských vrstev.

Typickým rozdílným rysem chování dnešního člověka je větší neformálnost, individualita, menší obřadnost. I dnes záleží na postavení každého jedince, společenskému postavení je věnována dostatečná pozornost - jeho pozici by měla být pro ostatní zřetelná. Ignorování této skutečnosti by mohlo být chápáno dokonce jako znevážení.

Již před dvěma stovkami let platila pro chování ve společnosti tato definice: "Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském.." Kolem roku 1930 se již hovoří o způsobech společenských, různě odstupňovaných podle hodnoty a důstojenství, pro zdvořilost upravenou pravidly. Jedná se tedy o jistou zdůrazněnou výlučnost, odlišení pravidel platných pro "vyšší" společnost a diplomacii. Současné pojetí vypadá takto - jedná se o komplex pravidel a zvyklostí upravující společenské chování a chování v pracovním styku. Starofrancouzské slovo etiketa označovalo původně etiketku na lékárnickém a jiném obalu zboží, někdy se nahrazuje výrazem "savoir vivre et savoir faire", tedy umět žít a umět konat. V běžné konverzaci je zaměňují výrazy etiketa a protokol. Pravidla běžného společenského života se přizpůsobují situacím od formálních po uvolněné (casual), protokolární jsou přísná, závažná, odrážející politický záměr, dvornost, ale z toho slova až příliš vystupuje chování u dvora.

Etiketa byla a vždy bude výrazem ducha doby, mocenských poměrů, sociální struktury - jde o souhrn přijatých a dohodnutých zvyklostí, kterými se řídí naše vztahy. Důležité je, že nás chrání také před společenským "úrazem". Normy společenského chování nevznikaly žádnou vydanou normou, ale utvářely se po staletí na základně společenské nutnosti a potřeby. Jejich vývoj mapuje vývojovou cestu lidské společnosti. A měli bychom před souborem těchto norem cítit něco víc než jen respekt. I dnes platí, že naše možnosti a znalost nejsou vždy v rovnováze. A přitom je právě společenské chování v nemalé míře každodenní ukázkou naší fantazie a flexibility.

Každá společenská skupina se řídí obecně uznávanými pravidly a zvyklostmi chování, vycházejícího z existujících právních norem. V každé společnosti tvořené řadou různých vrstev, a to bez ohledu na úroveň materiální kultury, existuje etiketa, v jejímž rámci se je jedinec vědomý, jaké chování se od něho očekává vůči ostatním a od ostatních vůči němu samému. Forma i obsah společenství se neustále mění, mohou se pak tedy měnit i zvyklosti etikety. Jistě si někdy kladete otázku, zda se oficiální způsob chování vytrácí nebo ne. Chování dokreslující osobnost člověka může vycházet z těchto vlivů: z vlastního charakteru a temperamentu, z povah osob, s nimiž jednáte, ze situace a z prostředí. Pak je šité na míru a není pouhým interpretováním etiketních pravidel. Zdvořilost a dobré chování, dříve vyhrazené jen pro aristokracii a měšťany, se z dnešní společností vytrácejí. Ale na lepší časy se už blýská - etiketa znovu na počátku 21. století prožívá svou renesanci, protože zdvořilý, suverénní člověk její znalostí získává sebevědomí a potom, v globalizovaném světě, je velmi důležité i vystupování na mezinárodní půdě. Tolerance, zdvořilost a životní způsob - neboli savoir vivre - jak jej nazývají Francouzi, se staly znovu platnými principy mezilidských vztahů. Hra bez pravidel je ale časově omezený společenský "katechismus". Do popředí se dostávají společenské normy, oblečení, které celkový pozitivní dojem umocňuje.

Důležitý je i jemný odhad, cit pro realizaci každé situace.I když k vám slušnost zkrátka patří, máte ji prostě v sobě, zdvořilosti se musíte naučit. Být zdvořilý má v sobě také jistou dávku zdrženlivosti, protože vám zdvořilost musí zůstat i v situaci, když jste na nejvyšší míru rozčileni... A pak, podobně jako generace sixties, má i naše současnost blízko k neformálnosti, která ovšem v mnohých ohledech může způsobit nenapravitelné škody.

A kam tedy s etiketou? Bude dobře, pokud se stane běžnou součástí našeho každodenního života. A pokud s ní umíme zacházet, je nám v mnoha ohledech lépe - na duši i na těle. Protože dnes víc než kdykoliv jindy se nosí mít svůj osobní styl! Tak se chová člověk, který se chová vždy způsobem odpovídajícím situaci, dovede se perfektně řídit společenskými pravidly hry. Pak si jistě váš protějšek povzdychne - skutečně, ten člověk má osobní styl! Pak hovoříte s osobností, demonstrující dokonalou shodu mezi zevnějškem, vnitřním postojem a vyváženým etickým chováním v různých situacích. Člověk se stylem působí vždy sympaticky, je považován za kompetentní a přesvědčivou individualitu. Reprezentace vaší osobnosti, to by mělo být nejvyšší přikázání, podle situace reagujte flexibilně na danou situaci a nacházejte kompromisy.

Zatímco ještě Jiří Guth-Jarkovský hovořil o etiketě různých vrstev (měšťanské nebo venkovské podle prostředí), již v druhé polovině minulého století se takové pojetí mění. I když neexistuje etiketa univerzální a etiketa je souhrnem pravidel a zvyklostí ve společnosti - nemá ráz daných neměnných zákonů. Některá pravidla s dlouhou tradicí trvají, jiná se přizpůsobila moderní době. Uvidíte, jak se vám vyplatí osvojit si současný moderní styl, který zná co nejvíce odpovědí na nabytou škálu životního stylu 21. století.

Autor: -JaK

Foto: archiv VIPosobnosti.cz

 

Reklama

Soutěž

Najdete nás


Spolupráce

Partner VIP 

Copyright 2012-2017

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií bez souhlasu vydavatele Společenské a mediální agentury VIP osobnosti je zakázáno.