OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Jak se projevuje agresivita spojena s fyzickým násilím?

Autor: MUDr. Jan Cimický, exkluzivně pro VIPosobnosti.eu

Agresivita se podle psychiatra MUDr. Jana Cimického stupňuje. Někteří lidé se již s touto "úchylkou" narodili. Je agresivita ve společnosti je logickým důsledkem vývoje civilizace: Jak se  projevuje a jak se proti ní bránit?

  
Tři zprávy z deníků

-          Devatenáctiletá dívka si u nájemných vrahů objednala zabití vlastní matky.“ Bylo to nesmírně brutální,otřesné. Vraždy dělám hodně dlouho,ale s tak bezcitným jednáním jsem se ještě nesetkal,“prohlásil kriminalista Jiří Pščolka.

 -          Mladík byl zavražděn zvlášť trýznivým způsobem kvůli značkovému oblečení. „Když 17 letý chlapec odcházel z diskotéky,pachatel ho surově zbil,odcizil mu značkový oděv,boty a menší finanční částku.Nohy a ruce mu svázal motouzem a hodil ho do hloubky pod splav.Pak vlezl do vody a podržel ho pod vodou, „ upřesnil pplk Muller.

 -          Byl to boj o život, říká přepadený taxikář. Sledoval jsem jízdu a najednou jsem ucítil bolest v boku.Pasažér se na mne sápal s nožem a znovu mne bodl do hrudníku.Křičel, že chce peníze a auto.Prosil jsem ho,ať mě nezabíjí  …                                              

Klademe si otázku, zda míra agresivity ve společnosti je logickým důsledkem vývoje civilizace. Násilné činy pokládají lidé za cosi mimořádného a nenormálního, protože vycházejí z premisy,že normální člověk násilné činy nepáchá. Navíc platí obvyklý dojem,že právě psychiatři, sami ne zcela normální, násilníkům nadržují a na každém z nich najdou nějakou vadu,která jim pomůže,aby se nakonec ze svého zločinu mohli vykroutit.

  Přesto psychiatrická expertiza patří k nutným a jistě spravedlivým součástem komplexního hodnocení.

  Víme, že  agresi lze vyvolat drážděním hypothalamu,limbického systému,retikulární formace,mozečku i středního mozku. U agresorů nacházíme vyšší hladiny noradrenalinu v krvi ( podobné hladiny jsou ovšem naměřeny i u hokejistů).

    Z našeho hlediska nás zajímá především nepřiměřená agresivita,protože ji musíme odlišit od přirozené agrese, zabezpečující zachování a obranu jedince, jeho nezbytný životní prostor a obranu mláďat.

Agresivita, spojena s fyzickým násilím bývá také spojena s afekty zlosti a vzteku.

Obecně dělíme agresivní jednání do čtyř stupňů :

  • agrese myšlenková, ale potlačená (projeví se maximálně lehkým vegetativním doprovodem)
  • agrese verbální, čili slovní ( tady mluvíme o nadávkách, výhružkách a podobně)
  • agrese proti  věcem a zvířatům ( sem řadíme i vandalismus)
  • agrese proti člověku ( může být autoagresivní či heteroagresivní)

 U člověka se od počátku projevují dvě polární formy reakce na nebezpečí : útok a útěk. Obdobu nacházíme i u zvířat,kdy se útok projeví zběsilým zaútočením i proti evidentně silnějšímu nepříteli,či naopak jako projev strnulosti.

Bez jisté dávky agresivního projevu by jedinec neměl šanci přežít.

 Vedle  afektů vzteku a zlosti se u člověka objevuje  i hněv, Vondráček jej dělil na červený a bílý, přičemž právě bílý hněv míval poruchy vědomí  a vedl k těžké agresi.

 Obecná psychiatrie rozlišuje také diencephalický afekt vzteku, který je prudký a krátký a objevuje se u agresivních psychopatů  a endogenní agresivitu, což je chorobná pohotovost k zlosti a agresivním projevům.

  Zvýšená agresivita se může projevit nejen isolovaně,ale i jako identifikace se zvýšeně agresivním jedincem ve skupině,kde hraje roli mechanismus davové sugesce,lavinovité šíření psychické infekce,náhlý pocit nadměrné síly, ztráta osobní odpovědnosti a příležitost k odreagování a překompenzování vlastních pocitů méněcennosti.

  Pokusme se o krátké hodnocení jednotlivých typů osobnosti,včetně duševních poruch a chorob podle míry agresivity.

 PSYCHOPATIE

     Agresivní astenický psychopat, bývá schizoidní, zvýšeně dráždivý, často útočí na okolí. Může reagovat nepřiměřeně i na malý podnět .

  • hysterický psychopat se projevuje rozmarností, pánovitostí, nechutí se podřídit za žádnou cenu okolí a prosazováním pouze vlastní vůle. Jeho agresivní jednání bývá skryté, rafinované, či naopak theatrální. Hysterický jedinec však vždy dokáže umně manipulovat s veřejným míněním, události posunuje ve svůj prospěch.Auto i heteroagresivita v jeho podání může být velmi intenzivní.
  • Stenický psychopat v sobě nepotlačuje agresivitu, neskrývá ji,využije každou příležitost i sebemenší záminku. 
  • Epileptoidní psychopat je velmi impulzívní, náladový,má skon k patickým afektům, a to i proti sobě. Je možné diagnostikovat změny na EEG (theta aktivita). Tato agresivita bývá obzvláště brutální.(Obdobně mrákotné stavy u epileptiků- Golemův hněv).
  • Explosivní psychopat bývá obdobou předchozího, je velice vznětlivý. Mívá blízko k lidovému označení „ cholerik „.Oproti předchozímu typu nemá jeho agrese takovou hloubku a bývá i kratší. 
  • Neurotici jsou typičtí svou dráždivou slabostí, někdy se u nich může projevit nutkání k agresi a zároveň snaha se jí vyhnout.
  • Úzkostná neuróza (úzkost nemá předmět,vytváří vnitřní nepokoj.Jedinec může v tíživé situaci zareagovat agresí i proti nevinnému člověku – tomu se říká přesunutí afektu. Sem můžeme řadit i nezvládnutý afekt,kde chybí dostatečné sebeovládání, takže i v běžné zátěži vzplane a zaútočí. Extrémní formou úzkostné agrese je raptus.Zde úzkost natolik převýší kompenzační mechanismy, že se projeví navenek jako bezuzdná agrese, ničivá a silná.Bývá u ní i porucha vědomí a není tedy zachovaná vzpomínka.
  • Deprese má snížený energetický potenciál a objevuje se zde obvykle spíše autoagrese ve formě dokonané sebevraždy.Vedou se spory, zda tato autoagrese je vymizením pudu sebezáchovy, či zda to je biická reakce.
  • Mánie  bývá spíše zábavná a iniciativní, málokdy by však sáhla po agresivitě, je spíše těžko snesitelná pro extrémní energetický náboj.
  • Parafrenie může v důsledků svých pestrých tělových halucinací,které jsou velice traumatizující  sáhnout k agresi jako k obrannému mechanismu.Psychotik totiž vnímá své zkreslené počitky jako naprostou a nevývratnou realitu. (Někdo mu propaluje játra obtěžuje paprsky…)
  • Schizofrenie bývá také, na rozdíl od představ laiků,málokdy skutečně agresivní. Nebezpečí hrozí, jsou-li přítomny imperativní sluchové halucinace, které něco takového nařizují či které informují o hrozícím nebezpečí . Pak může nemocný v „ sebeobraně „  i zabít, či vztáhnout ruku na sebe.
  • Laktační psychóza ,která je včas nerozpoznána a neléčena, může vést k agresi vůči dítěti i vůči sobě a skončit zabitím.Důvodem je trýznivý prožitek  a nevytěsnitelná obava .Objevuje se i ve formě rozšířené sebevraždy.
  • Ateroskleróza bývá spojena s neústupností, despotismem, asociálními projevy, egocentrismem a mrzutostí, zejména pokud tyto vlastnosti byly v centru osobnosti i předtím, ale do té doby byly kompenzovány. V involuci dochází k snížení tlumící schopnosti mozkové kůry, a proto i zdánlivě slabý jedinec může mobilizovat velkou agresivní sílu.
  • Paranoidní involuční psychozy bývají agresivní v důsledku šalebného bludného dojmu, že dotyčnému někdo úmyslně škodí a ubližuje, aby získal pro sebe prospěch. Taková agrese není pouhým hašteřením a nesnášenlivostí, nýbrž signálem, že se jedinec cítí ohrožen a agresivita má sebeobranný charakter. (Zabije souseda).
  • Mozkový nádor, zvláště v některých lokalizacích se může projevovat  jako náhlá agresivita, a to i v okamžicích, kdy samotný nádor je ještě klinicky němý.
  • Alkoholismus tvoří zcela specifickou kapitolu a agresivita pod vlivem alkoholu je nesporně v našich podmínkách nejčastější.
  • Stále více musíme však myslet i na agresi pod vlivem drog. Nacházíme ji při intoxikaci heroinem, pervitinem ( kde je podbarvena paranoidní  percepcí a obavou z pronásledování) i při vyšším abusu hašiše (THC) – kde za povšimnutí stojí, že francouzské slovo assassin vzniklo z arabského hašašin,tedy člověk závislý na hašiši.

 Mohli bychom prvky agresivity hledat ještě  v dalších specifických jednotkách , to by však již přesáhlo rámec našeho setkání.

  Podstatné je, že pouze u prokázaných duševních chorob lze konstatovat, že dotyčný nebyl za svůj čin odpovědný. 

  Z hlediska psychiatrie platí nutnost individuálního pohledu ,proto objektivní hodnocení agresivity zločinu je záležitostí vždy individuálního posouzení.Zákony všech civilizovaných států znají zákonné ustanovení , které umožňuje nestíhat a  netrestat osoby , jež v důsledku svého onemocnění nemohly reagovat přiměřeně zvyklostem a normám. Nelze někoho potrestat za jeho chorobu (která je příčinou neschopnosti správně reagovat). Naopak je nutné takového člověka léčit, případně jinak izolovat. Na to pamatuje i náš trestní zákon.

  Připouští i jen částečné snížení „příčetnosti“, tedy situaci, kdy si třeba jedinec uvědomoval nebezpečnost svého počínání, ale nemohl je ovládnout. Zná i situaci tzv.ochranné léčby, která postihuje podstatu problému a je vhodnější než trest. Podstatou je psychiatrická diagnostika, znalecký posudek, který obvykle s testovým psychologickým vyšetřením umožňuje optimální rozhodnutí.

  Pochybnosti odpadají u jasně prokázané duševní choroby, která způsobila „zločin“, tam je rozhodování soudu usnadněno. (Např. jestliže v důsledku halucinací u nějakého schizofrenního onemocnění, v jakési obraně před domnělými pronásledovateli, reaguje nemocný vražednou agresí, nebude trestán vězením, ale bude mu uloženo ochranné léčení v lůžkovém zařízení.) 

  Poněkud obtížnější rozhodování je u přechodných poruch, kdy se stav pachatele blíží duševní chorobě. Obtížné je stanovit jak mnoho, nebo dokonce nakolik procent je dotyčný „nevinen“, bývá mu vyměřován trest (pokud k tomu vůbec dojde) v nižším pásmu, s přihlédnutím k psychiatrickému posudku a hodnocení. Tuto variantu však některé státy nemají a neuznávají, pokládají za správnější jednoznačnost – buď je nemocen, a pak nemůže být trestán, anebo není, a pak bude potrestán plně. To vylučuje přihlížení k  dalším možným vlivům.

  Existuje celá řada osob, které se s jistou charakterovou úchylkou, s jakýmsi „hrbem na duši“ již narodili. Nemají zábrany jako jiní lidé, chovají se agresivně a asociálně.

  Právě z těchto osob-psychopatů se rekrutuje převážná část pachatelů trestné činnosti. Bylo by naivní domnívat se, že buď izolace a represe výkonem trestu nebo altruistická psychiatrická léčba zcela změní takovou osobnost a ze zločince a vraha vyrobí „andílka“. To by bylo velice škodlivé zjednodušení.

 Vždy bylo a přirozeně bude určité procento osob, které se do „normy“ nevejdou a budou ji narušovat. Bylo by nesmyslné si představovat, že je někdo napraví nějakou zázračnou metodu zásahu do duše.  Je to záležitost způsobená mnoha faktory a musí se na ní podílet celá společnost – vytvářet vhodné podmínky, vychovávat i během represivního počínání. Psychiatrie sama na jejich profilu nic nezmění.

  Za nesprávné a neodůvodněné pokládám domněnky, které se občas objevují, a to – že psychiatři  v každém najdou „kus blázna“ a zločince, pokud chtějí, vždy „vysekají“. Psychiatrické posuzování má totiž naprosto jasné kategorie a zaručuje, že skutečně nemocný nemůže být potrestán. To je jistě správné. Ale naopak jedinec, který spáchal zločin z konkrétních pohnutek, bude oceněn v souladu s platnými zákony a spravedlivým soudním rozhodnutím.

  Obavy z řádících „bláznů“, kteří zabíjejí, jsou neopodstatněné. Vraždy páchané duševně nemocným „v pominutí smyslů“ se vyskytují nepoměrně řidčeji než násilná činnost páchaná zdravými psychopaty, s jasným cílem a rozmyslem.

Reklama

Pozvánka

Vstupenky: Ticketpro

Najdete nás


Spolupráce

Partner VIP