OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Karel Gott: Vítejte ve staré dobré Lucerně

VIPosobnosti.cz/ úryvek z knihy Tanec mezi Mistry

41 Lucerna KG.jpg

Karel Gott v Lucerně/Foto: Alka Hájková

...Vraťme se do doby, kdy na nás z obchodů vykukovala nejen skromná vánoční výzdoba, ale snad ještě skromnější nabídka zboží.

Kapři se cákali v kádích, ve kterých čekali stejně jako dnes na svého majitele. Obchodním domem Kotva zněly vánoční koledy a zákazníci si prohlíželi regály s nadějí, že snad v nich objeví něco nového, zázračného. Nakonec zázraky k Vánocům přeci patří.

Stejně tak jako byly na Mikuláše jistotou v obchodech mandarinky nebo banány a fronty na ně, byla jistotou série vánočních koncertů Karla Gotta ve „staré, dobré Lucerně“. Tady „stála fronta“ pro změnu na vstupenky a po koncertech na zpěvákův autogram.

35KG 20.let výročí s LŠ.jpg

Vstupenka/Foto: archiv VIPosobnosti.cz

Pojďme tedy do tohoto místa a jeho génia loci nahlédnout. Přesně si už dnes asi nevzpomenu, kolik stála vstupenka na koncert. Myslím, že k stání 14 Kčs. Nechť mi moji možnou nepřesnost fanoušci odpustí, jistě to budou vědět přesněji. Koupit lístky na sezení a do prvních řad bylo tehdy snad nemožné, tedy pokud jste nebyli prominentními osobami, kterými byli tehdy třeba veksláci i taxikáři nebo jiné veledůležité persony. Nakonec sehnat lístky na stání taky taková legrace nebyla.

Na konci listopadu se na město a plakáty s Mistrovým portrétem snášely první sněhové vločky a na skle pokladny v Lucerně už byl s předstihem izolepou přilepený papír, na kterém bylo nekompromisně rukou napsáno: „Vstupenky na Vánoční koncerty Karla Gotta jsou VYPRODANÉ“.

26 Lucerna 83.jpg

Muzikanti orchestru Ladislava Štaidla/Foto: Alka Hájková

Bylo jasné, že ti, kteří neměli ten správný zdroj či štěstí, aby je sehnali, se museli spolehnout na přívětivého hlídače, který dovolil ctitelům a ctitelkám nepozorovaně proklouznout do sálu. I já jsem se párkrát za úplatu 10 Kč, rázem ocitla v hledišti, kde jsem si mohla vybrat místo k stání. Samozřejmě, že nejlepší výhled na pódium byl hned vedle jeviště či přímo před a nad ním. Ale žádný ze zpěvákových příznivců nepohrdl ani tím nejposlednějším místem, tzv. na bidýlku, protože hlas společně s energií zpěváka zaplnily i ty poslední kouty Lucerny.

Jistotou a možností, jak nepropásnout koncert nebo alespoň generálku, byla také televizní technika. Tedy přesněji kabely vedoucí dolů do sálu z televizního přenosového vozu, který stál ve Štěpánské ulici. Věděla jsem, kam mě spolehlivě zavedou, a tak jsem je někdy následovala. Byl v tom adrenalin, chuť objevovat něco jiného a touha vidět cosi, co je při zkouškách ostatním ukryto.

Jednou mě ale už v zákulisí zastavil právě ten „nejdůležitější“ člověk s dotazem, co tam dělám a jestli nevím, že tu právě zkouší Mistr. S nápisem „Hlídač“ na triku i podle tónu v hlase byl sám přesvědčený, nebo si alespoň chtěl myslet, že tady tomu všemu velí. Naštěstí Gott stál kousek od nás a pohotově s vlídností sobě vlastní samozvanému šéfíkovi vysvětlil, že tam patřím. Na důkaz toho mně věnoval kartičku s vlastnoručním podpisem, ze které i „pan důležitý“ musel pochopit, že by měl poslechnout.

Soutěž o knihu:

V rytmu Karla Gotta, aneb Tanec Mezi Mistry

V toku času jsem později poznala, kolik „daleko důležitějších“ lidí, než byli sami umělci, se pohybovalo kolem nich. Někteří z nich byli opravdu potřeba, jiným lahodila záře reflektorů, důležitosti, intrik, pocit moci, peníze a sláva. Manažeři, kteří opravdu poctivě spolupracovali s osobnostmi, to neměli jednoduché. Museli zajistit nespočet úkonů potřebných proto, aby se umělec mohl věnovat jen svému vystoupení a fanouškům. Řešili smlouvy, domlouvali honoráře, přítomnost médií atd. Být kvalitní a přínosnou pravou rukou bylo na jednu stranu atraktivní, na druhou náročné.

Mít možnost pozorovat celé dění přípravy na koncert ať už s televizním záznamem nebo přímým přenosem či bez přítomnosti kamer, je zážitek, který ale na laika nemůže v počáteční fázi působit jinak než jako jeden nekonečný chaos měnící se v průběhu času zázračně v kompaktní smysluplný celek. Pobíhající technici, osvětlovači, zvukaři zkoušející své mikrofony, kameramani, pečlivě si zapisující požadované záběry i jednotlivé záběrové kompozice a další hemžící se početný personál, potřebný pro koncert i televizní přenos. Režisér připravující dění na scéně i rozdávající úkoly do televizního přenosového vozu. Toto vše na mě působilo opravdu zprvu zmatečně.

Proč našla Alka Hájková v Karlu Gottovi svého maharádžu?

Bez názvu 34.jpg

Alka Hájková, Karel Gott rok 2000/Foto:archiv VIPosobnosti.cz

Své noty „ladili“ stejně profesionálně i po roce 1989 na pódiu také muzikanti a Láďu Štaidla vystřídal v roli šéfa kapely pianista Pavel Větrovec.

„Všichni byli od samých začátků spolupráce s Karlem schopnými profesionály, kteří přesně věděli, co a jak mají hrát. Mým úkolem bylo domluvit se s ním na repertoáru, připravit notový materiál, který musel být v absolutním pořádku. To znamená, že se rozdají noty a hraje se. Muzikanti neměli problém s tím, že by něco nezvládli zahrát. Prostě se hned, jelo‘. Nebyl důvod k nějakému dlouhému zkoušení a debatám. Když jsem byl kapelníkem, pravidelně jsme se s Karlem scházeli, poslouchali a vybírali muziku a na základě toho si říkali, jak to celé bude dál vypadat. Karel byl a je v přípravách velmi pečlivý. Pořád nám vyčítal, že nejsme k dispozici, že jsme na chalupách či Bůh ví kde. On byl ten motor, který nás popoháněl, nutil k práci.

Měli jsme dvě možnosti. Buď splňovat jeho náročné požadavky, nebo odejít. Jiné řešení nebylo. Že by někdo někoho něco za pochodu učil, to nebylo. Ať jsme hráli kdekoliv. I když drobné výkyvy tady byly. Někdy člověku něco sedne víc, něco méně, podle toho, v jaké je zrovna kondici, ale ta určitá laťka se tam vždycky zachovala.“

Karel Gott se po pódiu plném kabelů a všelijakých zdánlivě v tu chvíli již nepotřebných beden pohyboval s naprostou samozřejmostí, lehkostí, jistotou i šarmem. Bylo evidentní, že je to prostředí, které důvěrně zná, má ho rád a je v něm s radostí. Zkoušel pěvecké party jednotlivých písní, mikrofon, který byl pro něho určen, ale i různé obleky, hodící se tematicky k jednotlivým písňovým sekvencím. Krom toho se kolem neustále pohybují možná i desítky lidí dokončující dekorace scény s úkolem nezapomenout ani na výzdobu vánoční. 

39 Lucerna 83 (2).jpg

Příprava na koncert/Foto: Alka Hájková

Navíc se vše dělo všelijak na přeskáčku, pro mě jakoby bez logiky, a tak mi bylo jasné, že tomuhle obtížně srozumitelnému pracovnímu postupu vedoucímu ke konečnému výsledku rozuměl snad jen zpěvák a režisér, kterým jsou vždy v tyto chvíle všichni zainteresovaní včetně účinkujících vydáni na pospas. I tady jsem si všimla, jak důležité bylo, aby televizní štáb a režisér navodili příjemnou atmosféru. Pokud je šéf pohodový a připravený profesionál, může pracovat taktéž v pohodě a šířit kolem sebe dobrou náladu, a ta se zákonitě přenáší i před kameru na televizní obrazovky. Jedním z těchto režisérů byl nejen pro Karla Ján Roháč. Člověk, ke kterému měl velkou důvěru.

Dalším, kdo patřil k velmi blízkým spolupracovníkům Karla Gotta, byl i režisér Jiří Adamec. Oba byli velmi puntičkářští, disciplinovaní a oba věděli, co obnáší skutečná profesionalita. Spolupracovali spolu na mnoha projektech.

„Při televizních přenosech Karel vždy ladil nesčetné detaily svého vystoupení, měl dotazy na hlavního kameramana ohledně světel, konzultoval s mistrem zvuku, společně s tanečníky piloval společnou, pečlivě předem připravovanou choreografii, prostě se vždy zajímal o vše, co mohlo sebeméně ovlivnit jeho vystoupení. Na režisérovy požadavky nic nenamítal, snažil se je vždy pochopit a pokorně na režijní pokyny přistupoval. Byl vždy ke své práci i k fanouškům nesmírně poctivý.“

Dovolím si snad jen poznamenat, jak moc potřebné vlastnosti to jsou pro všechny životní zatáčky, peripetie a dlouhodobý úspěch.

Muzikantem, který svojí mimořádnou technikou i citem ozvláštnil svým sólovým vystoupením Gottovy koncerty a na publikum zanechal hluboký dojem, byl vynikající saxofonista Felix Slováček. Každému vystoupení ale předcházely i precizní zvukové zkoušky. I toto patří k zajímavému zákulisnímu Felixovu vyprávění.

„Zvukovky vyžadoval Karel před každým koncertem. V prvé řadě to byl on, kdo se rozhodl, co bude zpívat. Pak se potkal s aranžérem. Většinou to byl v naší kapele Rudla Rokl, kterému se podařilo do toho dodat takové kulišárny, které zněly dobře pro klavír.“

Jednu z nich najdete například v Griegovu koncertu a moll, kterému dal právě Rudla jinou aranž.

„Pro nás muzikanty to bylo sice těžko hratelné, ale nakonec jsme to také skvěle zvládli." Později se aranžmá ujal také další pianista, který později přišel do Láďovy kapely, byl jím Pavel Větrovec. "Přestože Rudla, Bohem nadaný virtuóz, býval později kvůli své těžké nemoci někdy unavený, nepamatuju se, že by jeho místo za klavírem zůstalo během koncertu prázdné. Rudla byl tak geniální, že i když byl zrovna indisponovaný, usedl za piano a hrál.“

24Rudolf Rokl (2).jpg

Rudolf Rokl, pianista/foto: CT

 Dodnes je potřeba vychytat také všechny technické problémy. Zvuková zkouška má čistě pragmatický charakter. Zpěvák si musel být už na zkoušce jist, že se mu dobře zpívá. Musel vědět, že se na muzikanty, techniky a všechny lidi, kteří se podíleli na koncertě včetně moderátora, může stoprocentně spolehnout. Při koncertě samotném se už pak mohl naplno věnovat výrazu, atmosféře a samozřejmě svému publiku.

Na pódiu probíhaly přípravné práce a nezapomínalo se ani na vánoční výzdobu. Čišela z ní klidná, útulná atmosféra. Také v televizních klipech umělci během zpívání koled zapalovali na stromečku pravé svíčky a větve zdobili ručně vyráběnými ozdobami se řetězy z barevného papíru nebo slámy. Seděli u vánočně prostřeného stolu a povídali si. Prostě pravá vánoční nálada a je škoda, že se takové pořady už dnes vůbec netočí. Sálalo z nich teplo domova. Jak dnes vzácné.

Je paradoxní, že i když je dnes výběr vánočních stromků i pravých ozdob opravdu velký a jsou jimi vyzdobeny výlohy a ulice „téměř od konce léta“, někteří zpěváci této dotvářející atmosféry na svých vánočních koncertech nevyužívají. Celkově bych řekla, že tradice začínají pomalu vymírat, útulnost, hodnoty, pohodu a atmosféru nahrazuje komerce, shon a spěch.

Když už bylo vše pečlivě odzkoušeno a na svém místě, dovolilo to divákům už během samotného koncertu nasát atmosféru, plně se zaposlouchat do jednotlivých zpěvákových tónů a jedinečných muzikantsky propracovaných melodií, tvořících úžasně souznějící celek, na jehož konci zněl neutuchající, frenetický potlesk. V těchto dobách nebyl u nás standing ovation samozřejmostí, ale u Gotta jsem ho zaznamenala už v roce 1968 v Lucerně, když se vrátil ze svého pracovního pobytu z Las Vegas. U pódia tehdy stáli adorující obdivovatelé, kteří z něj naprosto šíleli, což mi připomnělo atmosféru na koncertech Beatles.

Závěrečný několikaminutový aplaus, jásot a karafiáty měly svůj půvab a osobité kouzlo i teď. Bylo zajímavé pozorovat lidi v sále, jejich mimiku, soustředěnost, která se na konci každé písně proměnila v neutuchající ovace.

Pozoruhodný byl také šrumec v zákulisí, kam se už během dne přinášelo vše potřebné. Večerní šaty, obleky, líčidla, vína, voda a samozřejmě chlebíčky. Bylo zajímavé vidět a zažít toto dění, slyšet, o čem se mluví, a hlavně nasát atmosféru, pozitivní energii, která později začala během koncertu proudit také v sále mezi lidmi.

Hudebníci se střídali na pódiu i v zákulisí. Měla jsem tak možnost s nimi pokecat, ale na žádné dlouhé rozpravy teď čas nebyl. Na druhou stranu i v těch krátkých chvilkách nouze o pestrou zábavu nebyla. Přítomnost přítelkyň, obdivovatelek zpestřila zákulisní život a udělala rázem z muzikantů a všech přítomných mužů galantní gentlemany.

103a Pavel Karel.jpg

Karel Gott a Pavel Větroverc/Foto: archiv VIPosobnosti.cz

Kdo ví, jak vypadají šatny a zákulisí Lucerny, jen těžko chápe, jak se do těchto miniaturních prostor mohli všichni účinkující včetně personálu vměstnat. Ani dnes není toto zákulisí jiné. Snad jen více a více chátrající.

Intenzivně se tady během večera mísila vůně květin, líčidel i parfémů.

Převléknout se, občerstvit, ale i opakovat texty a melodii, čekat na svoji chvíli na jevišti, to byl pro všechny, ale především pro zpěváka opravdový adrenalin. Samozřejmě že i tady občas panovala nervozita, ale i ta na mě tady působila jinak. Patřila k práci, výkonu, který diváci očekávali.

Svoji šatnu měl jen Gott. Pokud se podařilo do ní nahlédnout, byly vidět na zemi páry naleštěných bot, na ramínku visely perfektní, na míru ušité, nažehlené obleky, na malém stolku pití, chlebíčky, zrcadlo a během koncertu přibývající kytice a dárky, které během večera zaplnily i chodbu v zákulisí. Sklenka vody, ručník, vizážistka i suchá košile, to vše muselo být zpěvákovi ihned během koncertu k dispozici. O Lucerně je totiž velmi dobře známo, že se v ní „potí i zrcadla“, což nebylo při zpěvákových výkonech a při zaplněném sálu bez klimatizace tehdy divu.

Zpěvák se před koncertem plně soustředil na svůj výkon. V šatně zůstal před koncertem úplně sám, aby si zopakoval text a melodie. Nechtěl se nechat ovlivňovat negativními informacemi, emocemi, ale ani běžnou konverzací. Potřeboval podat ten nejlepší výkon a jako vždy po sobě zanechat skvělý dojem.

Být vydán na pospas kdykoliv a komukoliv není asi úplně jednoduché ani příjemné. To je pro umělce extrémně náročné jak fyzicky, tak i psychicky. A tak zatímco Karla budily v noci sny o nenaplněných halách, sny fanoušků naopak byly romantické, plné různých tužeb a očekávání...

Tanec mezi Mistry

autor: Alka Hájková/Jakékoliv převzetí textu či fotografií je bez souhlasu autora nezákonné

Veškeré fotografie a text jsou majetkem autorky knihy

Podívejte se

Kouzlo úspěchu

Kouzlo úspěchu knihy 

VIP OSOBNOSTI TV

VIP TV

Více

KNIHY

Tanec mezi Mistry Alka Hájková

Více

Reklama

Saint Tropez cukrárna