OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Negativní emoce vedou k hádkám a konfliktům. Jak jim předcházet?

Alena Hájková, VIPosobnosti.cz/ O umění vycházet s lidmi

Právě s negativními emocemi přicházejí také hádky a konflikty. Určitě je nikdo z nás nemá rád.  A tak se snažíme je sami ani nezačínat, ani vyvolávat, případně v nich podporovat ostatní.

Tedy pokud to není náš každodenní sport, ve kterém se vyžíváme a kompenzujeme  si tak na ostatních svou vlastní nespokojenost.

Protože ale žijeme mezi lidmi a musíme neustále něco řešit, ať chceme nebo ne, někdy se prostě konfliktům nevyhneme. A to zvláště na pracovišti, kde trávíme nejdelší část dne. Všimněte si, že ať jste kdekoliv, vždy se tam najde alespoň jeden člověk, který se v této disciplíně vyžívá a je jenom na nás, jestli mu dáme prostor pro jeho seberealizaci v hádkách nebo ne.

My samotní s konfliktními lidmi nic moc neuděláme. Jediná šance je to rychle rozpoznat a  včas se jim vyhnout.

Pro řadu lidí je samozřejmě pohodlnější  žít život ostatních, neustále někomu diktovat, co mají a nemají dělat,  míchat se do soukromých záležitostí nebo  pomlouvat. Rozhodně bychom se neměli do pomluv nebo intrik sami aktivně zapojovat. Takové jednání se velmi rychle otočí proti nám.  I když je to někdy hodně těžké a vyžaduje to silnou vůli, snažme se nechávat  své názory, hlavně ty negativní pro sebe. Vždy je lepší chválit, než kritizovat. Všimněte si, že když o někom řeknete něco negativního, dozví se to okamžitě všichni. S chválou bohužel nikdo nespěchá.

Proto, abychom nebyli dostupným terčem konfliktů, si musíme na začátku vztahu ať už kamarádského, pracovního, mileneckého nebo manželského zachovat vůči ostatním určitý odstup.  Mít jasně stanovené hranice, za které nepustíme ani sebe, ani ostatní. Kdo si laťku stanoví hodně nízko, těžko ji časem zvedá. Velmi to souvisí s prvním dojmem.

Mnoho osobních konfliktů vzniká ze závisti, nespokojenosti se sebou samotným a házením vlastní  viny na druhé. Nedorozumění nebo hádce se dá  předejít tím, že hned na začátku rozhovoru můžeme dotyčného upozornit na to, že právě teď nejsme v dobré náladě, takže s námi žádná velká sranda asi nebude. Samozřejmě, že svoje pracovní povinnosti si splnit musíme, tedy pokud nám zrovna neumřela tetička z pátého kolena. Myslím, že každý, kdo má alespoň trochu citu pro věc, se  této informaci přizpůsobí a nebude naši protivnou náladu brát jako výzvu k boji.

Pokud ale střet  opravdu nastane, první, co bychom měli  udělat, je zachovat se co nejvíce klidně. Zásadně se hádáme nebo kritizujeme mezi čtyřma očima a neděláme ostatním divadlo. Není nic trapnějšího i přes to, že se můžeme v tu chvíli cítit jako vítězi a potřebujeme druhým ukázat „jak, že jsme mu to nandali“.

Často bychom chtěli konflikt vyřešit ihned, proto se snažíme do něj vložit silné emoce. Někdy je ale  lepší nechat si pár , abychom získali odstup a vrátili se k němu později, až opadnou první silné negativní emoce a slova. Pokud se nám podaří problém vyřešit,  toto téma už  nikdy neotevírejme!

Pamatujme, že vždy se shazuje ten, kdo se snaží hádku vyvolat nebo křičí a začíná mluvit vulgárně. Tím okamžitě ztrácí odstup, kontrolu nad sebou samým. Nenechme se strhnout na stranu protivníka. Není naší  povinnost na jeho výpady vždy reagovat.

Pro člověka, který je temperamentnější nebo uhádanější je samozřejmě těžší úplně mlčet. Ale i ten upovídanější se může chovat během hádky slušně a snažit se držet více zpátky.

Také není na škodu se dotyčného ihned na začátku zeptat, co mu na nás vadí, čím jsem ho rozčílili. Pokud by byla chyba opravdu na naší straně, je v našem zájmu omluvit se a tuto situaci rychle napravit.

Může se stát, že dotyčný chce  v hádce opět pokračovat i když jsme si všechno řekli , napravili a jsme přesvědčeni, že je z naší strany již vše v pořádku. Pak je dobré říci“: „Myslím, že jsem ti to vysvětlil, omluvil se, chybu odstranil, nemám, co bych více dodal“ a odejít! Účinná je tzv. metoda otevřených dveří, tedy to, že dotyčnému přiznám i když jsem žádnou chybu neudělal,  že souhlasím s jeho kritikou, pro jeho klid uznám, že jsem vlastně já ten úplně blbej a nemožnej. Tím mu vezmeme vítr z plachet i s dalšími argumenty. I když  samozřejmě víme, že tomu tak není. Pokud máme pocit, že kritika  je neoprávněná,  nebojme se říci svůj názor,  bránit se ,ale slušně. Snažme se hádku co nejrychleji ukončit smírem, dohodou. Chytřejší vždy ustoupí jako první.

Většino se hádáme kvůli úplným maličkostem a blbostem.  O to víc nás to pak kolikrát mrzí, cítíme pocit křivdy a ublížení. Zkusme se přes to přenést i když to bývá někdy velmi těžké, hlavně pokud dotyčného potkáváme každý den nebo k němu máme bližší vztah.

Věřte, že čas se dá využít daleko efektivněji než hádkami, nehledě na to, že kromě zkažené nálady, nepříjemného pocitu a promarněného dne nám nic nepřinese. Hádka se dá vyvolat velmi rychle, ale její odstranění trvá někdy hodně dlouho.

Je normální, že lidé mají problémy. Pokud díky nim konflikt nastane, věřte, že většinou nemá s Vámi nic společného, jen jste se možná …… Pokud vám ale opravdu někdo ublíží, věřte, že ubližuje hlavně sobě.

Nikdy nikdo nikomu absolutně nesedne, nezavděčí se, nemůže se úplně zalíbit. Přesto  ale spolu vycházejme dobře, buďme vůči sobě vzájemně tolerantní. Hledejme na lidech ty lepší stránky, protože od každého se můžeme něčemu dobrému naučit. A vzhledem k tomu, že  dnešní doba je nesmírně hektická, lidé častěji mění zaměstnání, nikdy nemůžeme vědět, s kým se kde opět setkáme a v jakém postavení může dotyčný vůči nám později být.