Příběh o laskavosti a ochotě. Kdo komu ji vlastně činí?

Autor: Katka Chaloupková

Foto: Pixabay
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Slovo laskavost je odvozeno od základu slova láska. A právě s láskou, dobrosrdečností v sobě i kolem sebe vytváříme pohodu, harmonii a dobro. Často si myslíme, že naše činy a velkorysá gesta dělají druhým radost. Když se ale nad sebou zamyslíme, můžeme zjistit, že je to právě naopak, jako v následujícím příběhu.

Jistý muž si koupil v bufetu párky a odnesl si je ke stolku. Jak si je na něj kladl, uvědomil si, že si chtěl koupit ještě něco k pití. Vrátil se tedy pro nápoj. Jak jde zpět ke stolku, vidí, že u něj sedí inteligentně vyhlížející a dobře oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž přišel ke stolku, nic neřekl, sedl si, vzal si druhý, zbylý párek a začal jíst. Bradáč se na něj chvíli díval, ale ani on nic neřekl a tak spolu mlčky jedli.

Když bradatý pán dojedl, odešel. Muž dojedl svůj párek, dopil sklenku, vstal a mimovolně se podíval na vedlejší stůl a co nevidí? Byly na něm jeho vlastní, nedotknuté párky…

Jaké z tohoto příběhu pro nás plyne poučení? Když jsme přesvědčeni o tom, že někomu projevujeme milosrdenství a laskavost, může to být někdy úplně jinak. Ta laskavost a to milosrdenství může být prokazováno naopak nám samotným.

0