OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Proč si tak rádi idealizujeme vztahy?

Alka Hájková, VIPosobnosti.eu

Zamilovanost nám přináší pociti štěstí, euforie. Ať chceme nebo ne, chováme se díky chemickým procesům, které se  v nás odehrávají často "bláznivě".Tyto pocity si v sobě dokonce rádi hýčkame. Ne všechny lásky nám ale vydrží tak dlouho, jak bychom si představovali. Na otázky proč to tak může být, odpovídá kartářka a spisovatelka Markéta Vostrá.

Lidé si často a rádi idealizují vztahy. Proč?

Mnozí lidé si na partnera projektují své nenaplněné potřeby a mají pocit, že je to právě on, kdo by měl v jejich životě tato hluchá místa vyplnit a to ještě přesně podle jejich představ. Jenže..právě největším nepřítelem vztahu je představa.  Vlastně dvě představy. Ty se jednoho dne seznámí, každý vyrostl v jiném zázemí a samozřejmě i s jinou matricí ideálního partnera v sobě. Chemie spustí víry vášní, které když opadnou tak zbude syrová realita – každodennost, povinnosti a nastoupí pláč nad původní představou a holým faktem skutečnosti. Posléze nastane usilovné hledání někoho jiného, kdo by byl tedy více podle představy. Vztahové potíže pramení právě z idealizace, která vede k zamilovávání se do nesprávných partnerů, kteří již ze své podstaty třeba ani nemohou dát to, co protistrana požaduje. Očekávání, že se z několikrát trestaného alkoholika stane milující manžel a spolehlivý otec šťastný, že může chodit do práce a starat se o rodinu, je vysoce naivní představa, která je pro všechny zřejmá, a přesto je mnoho žen v očekávání, že on se změní, že jednou pochopí, že mu to přeci musí dojít apod…

Většinou očekáváme od svého protějšku více, než můžeme dostat, kde je důvod?

Důvody většinou pramení v dětství, kdy naše přání buď byla, nebo nebyla naplňována. Velkou roli hraje vztah k matce a otci. Oni jsou prvními vzory a „trenažéry“ našich budoucích schopností pohybovat se správně v citovém poli druhých a zároveň si umět to své vlastní ochránit. Předpokládejme, že nám před naším zrodem nikdo nesliboval, že zde na Zemi dojde ke splnění našich představ. Je daleko jednodušší pro tělesné i duševní zdraví žít to, co je. Přijmout svůj život takový, jaký je a prostě tou cestou jít a snažit se o vylepšení všeho toho, co se nám na našem životě nezdá. Je velmi naivní očekávat, že tuto práci, která je zároveň vývojem vlastní osobnosti, udělá někdo za nás. Lépe je tedy neočekávat, ale tvarovat svůj osud tam kde to jde a přijímat to, jak to je, tam kde jsou věci daností a nelze s nimi hnout.

Ten, kdo je zamilovaný, je často v domnění, že druhá strana miluje stejně intenzivně. Co se děje, když zjistí, že tomu tak není?

Je asi lidskou přirozeností, připisovat to, jakým způsobem uvažujeme my, či jak tu či onu situaci cítíme, že to druzí mají stejně či podobně. Pak je pro nás překvapením, když zjistíme, že on to tak vůbec nebral, nemyslel, dokonce o tom ani neuvažoval. Opět jsme u tématu idealizace a připisování svých pocitů někomu, kdo právě uvažuje nad tím, zda vyhraje jeho oblíbený fotbalový klub. Naše intuice, je bezpečným radarem, který nás včas upozorní na to, s kým máme tu čest. Jenže tak jednoduché to není. Kromě intuice, máme také rozum a ego. A to jsou dva faktory, které nám náš prvotní vjem mohou natolik zmodifikovat, že se domníváme, že jdeme na rande s ideálním plničem představ. Realita se pak již sama postará o to, abychom si všimli, nakolik jsme se odchýlili od vnitřní moudrosti, která to s námi myslí tak dobře…

Jak funguje ve vztazích mimosmyslové vnímání?

Tak to asi zcela určitě funguje. Každý má určitě zkušenost, že na někoho intenzivně myslel a v tom mu dotyčný telefonuje. Také ve snech se mnohdy dohrávají příběhy, které z jakéhokoli důvodu nedostaly prostor v realitě či jej nevyužily a přesto je žádoucí či nutné, aby svůj úkol dokončili.

Říká se, že cit člověk "nepřestřihne". Jak se tedy smířit s odchodem druhého?

Na to existuje pouze jediná rada. Nechat léčit tuto skutečnost časem. Zde na zemi je jedna velká výhoda. Jednou přejde opravdu všechno. U každého je tomu jinak. Někdo se oklepe za pár týdnů, jiný trpí roky. Záleží na dispozici dotyčného a samozřejmě také na tom, jaký vztah byl. Někdy je konec vztahu obrovskou úlevou a vysvobozením.

Vy vykládáte tarotové karty a také píšete knihy. O čem jsou?

Knihy pro dospělé jsou zaměřeny na témata jako je hledání, proč právě mě se muselo stát toto a jak z toho ven, či odkud přicházím a kam směřuji.  Vycházím v nich hodně z příběhů svých klientů, kteří přicházejí na výklad Tarotu či na horoskop. Zaměřuji se na vztahové otázky i osobnostní růst. Knížka pro děti „Kouzelný krasohled“ přináší téma, jak je důležité umět si správně přát. Přání se plní, ale málokdy to jde cestou podle našich představ. Cíle mnohdy dosáhneme, ale s poznáním, že ztráty po cestě byly tak velké, že by bývalo lépe, kdybychom si přáli méně či raději nic. I tak toho má pro nás osud až až.

 

Reklama

Pozvánka

Vstupenky: Ticketpro

Najdete nás


Spolupráce

Partner VIP