OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Stres. Co nám zanechává na duši a jak se mu úspěšně bránit?

(Několik poznámek k anatomii sídlištního životního stylu)

Dnešní člověk, jak ho vidíme kolem sebe, lépe řečeno tento živočišný typ člověka, se po světě pohybuje asi padesát tisíc let. Podstatné je, že se na něm za celou tu dobu nic konstrukčně nezměnilo.Od polodivokého lovce odlišuje dnešního současníka snad jen oblečení a vyšší stupeň dosažených informací a poznání.Užívá k tomu však stále stejný osobní substrát a potenciál - vnitřní uspořádání anatomicky i fyziologicky zůstalo stejné.

      Jsme tedy stále původní model člověka, bez změny motoru a karosérie, s konzumací stejných pohonných hmot - ale změnilo se zásadně okolí, tedy silnice, po nichž se náš model pohybuje a musí vzdorovat většímu tlaku z okolí, zvládat složitější signály, více se bránit či přizpůsobovat, ba i trasa, po níž se jedinec pohybuje, je mnohem členitější. Navíc stejné srdce, stejné ledviny a stejná játra podmiňují i stejné uniformní enzymaticko-hormonální reakce,vyvolávají stejné poplachové mechanismy, jimiž ohrožený subjekt reaguje na blížící se či anticipované nebezpečí. Klamná představa, že s pokrokem vědy jsme my lidé nějak výrazně dokonalejší a odolnější, je pouhá fikce.

     Každý tlak z okolí, stres, vytváří v člověku napětí a po něm příslušnou reakci organismu, sloužící k vyrovnání se se situací a k přežití. Impulzů vyvolaných stresem je nyní přirozeně nepoměrně víc než v době jeskynního lovce.

     Ostatně všichni to na sobě pozorujeme. Přibývají i "konstrukční selhání", tedy psychosomatická onemocnění, primárně vyvolaná právě tímto setrvalým tlakem na psychiku člověka. Stejný efekt má ovšem i termínovaná práce, kterou nelze stačit, protichůdné pokyny, mechanická práce či naopak práce velice emotivně náročná.    Podle amerických statistik až osmdesát procent onemocnění má primárně psychickou podstatu.

      Proto je důležité se věnovat základním potřebám jedince, jeho "údržbě", drobnostem, které jsou nezbytné, aby složitý systém lidského organismu harmonicky fungoval.

Pocit jistoty a bezpečí

    K významným potřebám vnitřně v člověku zakódovaným patří i nutnost jistoty a bezpečí. Tuto nutnost člověk odjakživa zachovával a pěstoval jako základní podmínku přežití. Hledal úkryt před hrozícím nebezpečím a nejsilnější a nejúčinnější obranu. K tomu ovšem postupně přibývaly i další vymoženosti ,- teplo, sucho, světlo. Stejně důležitá je ve známém i neznámém prostředí orientace. Selhává-li orientace, člověk reaguje zbrkle, zběsile, často nepochopitelně - to je případ bloudících v lese či na poušti, kteří se vysilují chozením v kruhu, aniž by byli schopni kontrolovat svou činnost jinak, třeba logickou úvahou, protože jejich situace odbrzdila panikové pudové reakce.

      Stejně to vypadá, je-li člověk jinak oslaben. Starý člóvěk pohybující se mnoho let ve svém navyklém prostředí, doma, je schopen se o sebe, byť málo a jen do určité míry, sám postarat - zná svou ulici, svůj obchod, potkává stejné tváře. V okamžiku, kdy takového, obvykle již sklerotickým procesem oslabeného člověka přesídlíme do neznámého a uniformního prostředí, ztratí právě onu potřebnou schopnost. Je "ztracen", nedokáže se s novými informacemi vyrovnat. Reaguje depresivně, není schopen situaci zvládnout a nakonec se uzavírá ve svém teritoriu (a může to být komfortní garsoniéra na sídlišti, kam se musel vystěhovat, nebo lůžko v nemocnici) a tam také zmírá, protože se nové situaci již nedokáže přizpůsobit. Nejde totiž o to, nahradit mu domov jako takový, ale přizpůsobit i podmínky.

       Historické zkušenosti ukazují, že pro člověka je svým způsobem nutný nějaký obranný systém, který se promítá i do jeho života. Takový systém se ovšem buduje léta, je zdokonalovaný a "centrálním systémem jedince" vždy vyhledávaný. Systém je velice nápadný právě v ekologii našeho bydlení, v systému budování vesniček a měst.

      Odedávna mělo životní sdružovací centrum svou strukturu a právě ta mimoděk odpovídala oněm shora jmenovaným lidským potřebám: jistotě, bez pečí a orientaci. Všimněte si, že každé historické město má své centrální náměstí, na něm svou kašnu a kostel s věží, možná i radnici, zkrátka orientační bod, za nímž se dá jít.  Z každé části města se ulice sbíhají na náměstí, tam se člověk zase ,;našel", pokud zabloudil. Tam se soustředovaly hlavní tepny města, tam bylo centrum života. A lidé tohle všechno nesou v sobě po generace, aniž by si to nějak významně uvědomovali, aniž by jim to někdo připomínal: Mají a nesou v sobě ten podvědomý signál. I středověké město mělo svá předměstí, své hospůdky, hřbitov (ano,i hřbitov má své místo v mentálních vztazích a v systému) a přirozeně i svá kulturní centra, místa, kde se lidé scházeli a komunikovali mezi sebou či jen komunikaci vnímali a přijímali.

        A na tohle všechno se při budování moderních habitatů zapomnělo, nic z toho se nerespektovalo. Američané si to uvědomili první a radili Západoevropanům, aby nekopírovali moderní sídliště chicagského typu. Neposlechli stejně jako my. A tak se objevily nové faktory civilizačních chorob.

    Studie o ekologii bydlení zdůrazňují, že lidé mohou navázat sousedské vztahy, komunikovat spolu, jen jestliže žijí v domech, které mají maximálně šest podlaží. Ve větších, třeba dvanáctipatrových sídlištních věžácích, se lidé nikdy pořádně nepoznají, a tak dochází i k takovým paradoxním situacím, že lidé, vedeni snahou navázat sousedskou komunikaci a pomoci, nevědomky pomáhají údajnému sousedovi vynášet věci při stěhování a pak se dozvědí, že pomáhali při vykrádání bytu...

Anonymita mezi námi

    Anonymita bydlení vede k izolovanosti, sídlištní monobloky ochuzují člověka o přirozenou sousedskou komplicitu, odsuzují obyvatele převážně do stejně malého teritoria, dojeho bytové jednotky. A on je doma až za dveřmi svého bytu, tedy ještě ne na schodišti,ještě ne na chodbě, ale až ve své předsíni.

    Adaptace člověka evropského na sídlištní typ se na starém kontinentě prakticky neosvědčila, dříve či později došlo ke krizovým jevům, charakterizovaným především revoltou adolescentní generace. Vandalismus, sprejerství, drogová závislost a další extrémní projevy jsou mimo jiné také důsledkem pobytu a života ve vyhrazeném přostoru, v rezervaci, která není pro psychiku nikterak příznivá.

     Ostatně právě nejmladší generace tím vším trpí nejvíc. I taková maličkost, jako je možnost hrát si na obvyklých pláccích, kde děti můžou rozvíjet svou fantazii, na sídlišti není .Nemůže ji nahradit vyasfaltovaný prostor parkoviště. A v nevyrovnané akceleraci dospívání, což je zřejmé u desetiletých až dvanáctiletých, dochází právě proto k narůstání agresivity, brutality a nesnášenlivosti, k šikaně slabších a k hledání jiných možností naplnění života, jak to třeba předkládají televizní seriály.

      Už ve věku od deseti let, jistě i díky moderní koncepci rodiny, kde oba rodiče pracují, je dítě ponecháno napospas samo sobě a svým vrstevníkům a mnohem rychleji se staví do přirozené opozice mladých proti aktuálnímu řádu světa, revoltuje proti normám, případně zákazům, příkazům a rozličným tabu, proti normám a hodnotám rodičů a světa dospělých. Dětsky nevyrovnaný antikonformismus, snaha upoutat, šokovat,podceňování rizika, touha ohromit, být originální a jiný než ostatní (a také jiný než uniformní sídlištní svět!), vyhledávání něčeho kvalitativně nového - to vše je přirozenou součástí obranného mechanismu dospívání.

   Dospělý jedinec vracející se večer z práce směřuje na sídlišti obvykle nejkratší cestou ukázněně domů rovnou od dopravního prostředku. Ostatně ani nemá kde a proč se zdržovat, protože míjí stejně anonymní spěchající dav, který jako on pospíchá do svého teritoria, kde je individualitou - ale sám. Dospělý člověk si sice už neuvědomuje, že tu chybí přirozená orientace v prostoru, zvyká si na dlouhé mnohavchodové monstrózní budovy, nijak se výrazně neodlišující, ulice s nic neříkajícím a ještě  se měnícím systémem jmen. Ubohý návštěvník, který sem zabloudí za tmy, nemá možnost se orientovat ani podle plánku, a zeptá-li se kolemjdoucího, nedozví  se zpravidla nic, ačkoliv ulice, kterou hledá, je hned vedle! Ani "domorodec" (pokud vůbec odpoví a neuteče) ji totiž nezná.

      Celý svět sklízí nyní ovoce neuváženého rozvoje bydlení, které nerespektovalo možnosti lidské psychiky. A protože tento systém není možné opravit, ve Francii již začali s likvidací tradičních monstrózních sídlišt.

    U nás něco takového, bohužel, vzhledem k nedostatku bytů určitě nehrozí…

    Na základě těchto poznatků již 30 let existují výzkumy vývoje evropské společnosti, které ukazují na narůstající  problémy a lze je shrnout do několika bodu :

  • moderní koncepce rodiny,(rozvolněnost vztahů, rozvodovost, uspěchanost rodičů, malá trpělivost, což vede často až k k citové vychudlosti ve vztazích dětí a rodičů)
  • sociální problémy ( na příklad ekologie bydlení, nezaměstnanost, výkyvy ekonomické prosperity, časté delegování vychovných pravomocí na generaci prarodičů, zvýšené nároky na finanční krytí rodinného rozpočtu )
  • eroze idejí, myšlenek a směrů myšlení ( častá ztráta důvěry mladých lidí v tradiční politické strany, favorisace axtrémních hnutí, sekt a podobně)
  • narušení morálky a náboženských i filosofických tradic
  • individualismus a konzumní společnost (spojené s informační explozí)
  • porucha až ztráta komunikace ( opět související se stylem současného života)

Nahromaděná úzkost může vést k různým agresivním reakcím (auto i heteroagresi), ale především k frustraci, nejistotě a narůstajícím pochybnostem, což ovlivňuje sebedůvěru a posiluje potřebu náhradního zdroje smyslu života.

Šíření negativních jevů

Jsou to faktory, které ovlivňují a umožňují šíření dalších negativních jevů.

Obecně se uvádějí tyto důvody přítažlivosti drogy :

  • -       módnost
  • -       zvědavost, experiment sama se sebou, touha okusit něco nového
  • -       samoléčení rozlad, ostychu, studu, nejistoty
  • -       přizpůsobení se prostředí, partě, vrstevníkům
  • -       protest proti okolnímu světu
  • -       únik od problémů a trýznivého rozhodování
  • -       zlepšení koncentrace pozornosti a indidivuální výkonnosti
  • -       hledání inspiračních nadprahových zdrojů
  • -       vyburcování psychiky
  • -       umocnění psychiky a hledání libých pocitů za každou cenu
  • -       excentričnost a snaha po vyjímečnosti
  • -       proklamovaný antikonformismus
  • -       revolta proti uznávaným normám a hodnotám
  • -       glorifikace nezávislosti a volnosti
  • -       podceňování rizika

Svou roli tu hraje i osobnost mladého člověka. Je dnes zcela jasné, že sebe hermetičtěji uzavřená hranice drogy nezastaví. A protože je zároveň nepochybné, že každý toxikoman působí na své okolí efektem «  sněhové koule », a na sebe v krátkém čase «  nabalí » až padesát dalších adeptů, je nutné k tomuto problému přistupovat střízlivě a vědět o něm co nejvíc. Už dnes se to týká každého z nás.

Čtěte také: Květiny s mirály nejen proti stresu

MUDr. Jan CIMICKÝ, CSc., exkluzivně pro VIPosobnosti.cz

 

Reklama

Pozvánka

Vstupenky: Ticketpro

Najdete nás


Spolupráce

Partner VIP