Víte, že v pražské ZOO dodnes žije slavná indická slonice?

Autorké vyprávnění a foto z knihy: Tanec mezi mistry

Slonice Gulab | Foto: ZOO.cz
Facebook
Twitter
WhatsApp
Picture of Alena Hájková
Alena Hájková

Redaktorka

Na jaře roku 1965 přistálo se mnou, coby ročním batoletem, a mými rodiči letadlo z New Delhi na ruzyňském letišti. Pro ně to byl návrat domů po čtyřech letech, pro mě nový domov a rodina. Jejich diplomatická mise byla pro tuto chvíli naplněna a můj nový život začínal u „Kulaťáku“ na Praze 6 v ulici, kde dnes stojí hotel Diplomat.

V roce 1968 kolem nás projely tanky a v návaznosti na tyto a další politické události byla Indie pro rodiče poslední pracovní cestou i koncem jejich dosavadní kariéry, a to přesto, že oba rozhodně nebyli žádnými bojovníky proti komunismu. Někteří z těch, které potkal podobný osud, zůstali v Československu, jiní emigrovali.

Hranice se definitivně uzavřely a za nimi zůstaly uvězněny lidé i veškeré plány. Další, již schválená tátova diplomatická mise, na které měl strávit několik let v Německu a posléze v dalších zemích, se již neuskutečnila. Následné události nám zcela zásadně změnily život. Sny i pracovní možnosti se rozplynuly a nikdo nevěděl, co ho v těchto časech bude dál čekat.

Začali jsme tedy žít život, který neodpovídal představám nejen mých rodičů, ale i mnoha dalších lidí, kteří smýšleli podobně jako oni. V novém konformnějším režimu se „přátelé a kolegové“ od rodičů začali odvracet především proto, že si kontakt s nimi nemohli z ideových důvodů dovolit.

Alka po příjedu do Československa | Foto: archiv Alka Hájková

Přesto, co se jim nejen politicky přihodilo, byli rodiče lidé, kteří se nepostavili do role oběti, ve které by trýznili sebe i všechny okolo. Zachovali si svoji důstojnost po celý zbytek svého života, za což je obdivuju, protože ubránit se nespravedlnosti, určité nenávisti, mít nadhled a nenechat si zatemnit mozek tehdejším společenským děním nebylo lehké.

Když po dvaceti letech přišla změna v podobě jakési „výměny struktur“, byl jim za způsobené útrapy nabídnut návrat na katedru a do zahraničního obchodu. Bohužel už byli v důchodu, takže této „velkorysé“ nabídky novodobého režimu již nevyužili, ale přesto byli rádi, že se této satisfakce dožili.

Gulab jako dar i symbol

Dnes už mezi námi nejsou, a tak mně tu zbyly krásné vzpomínky, ale nejen to. V Indii, ale i později také u nás jsme se nejen pracovně, ale i přátelsky setkávali se dvěma rodinami. Jednou z nich byli pan M. M. Sharma s manželkou. Občas nás navštívili v Praze a já si na něj vzpomínám jako na velmi důstojného pána, který svým jednáním i postojem dával najevo svoji vážnost i společenské postavení. Právě on, majitel prosperující firmy Ram Bahadur Thákur and Co, která sídlila v New Delhi, spolupracoval se zahraničním obchodem podniku Metalimex, který v Dillí táta zastupoval. Pan Sharma vlastnil stáje, ve kterých choval slony. Jednoho z nich věnoval v červnu roku 1966 pražské zoo. A právě táta společně s dalšími lidmi panu Sharmovi pomáhal zajistit administrativně převoz slonice vážící téměř dvě tuny do Prahy. Bylo jí tehdy sedm let a dostala jméno Gulab, což v překladu znamená růže. Samozřejmě, že při povinných rodinných procházkách jsme se na ni chodili dívat do trojské zoologické zahrady.

Slonice Gulab a Shanti | Foto: archiv Tanec mezi Mistry

Zajímalo mě i v dalších letech, jak se této majestátní krasavici daří, a tak jsem vyhledala jejího ošetřovatele, pana Šíšu, který se o ni staral od začátku jejího pobytu v Praze a dodnes o ni pečlivě a obdivuhodně pečuje. Rád zavzpomínal na její začátky života v tehdejším Československu:

„Přijela k nám lodí po trase Bombaj – Hamburk. Unikátní bylo, že i když ji pražská zoo dostala zadarmo, přesto nebyly peníze na dopravu do Evropy. A tak pan Sharma tehdy uhradil nakonec veškeré náklady spojené s touto cestou.“

„V roce 2002 přežila Gulab děsivou povodeň, která zasáhla trojskou zoo. Bylo potřeba ji společně s ostatními slonicemi dostat mimo výběh do míst, kam už voda nedosáhla, proto jsme je přivázali ke stromu před výběhem malých pand, kde byly už v bezpečí.“

V roce 2019 oslavila tato sloní dáma za velké slávy úctyhodných šedesát let. Její oslavě byl přítomen vnuk M. Sharmy, protože starý pán a jeho manželka dnes již nežijí. Gulab si ve svém výběhu užívá svého příjemného podzimu života s kamarádkou, slonicí Shanti, která si zahrála po boku Pana Tau…

0